Loučim - kostel Narození Panny Marie

Poutní kostel Narození Panny Marie v Loučimi je nejcennější a nejvýznamnější stavbou v obci. Podle historického stavebního průzkumu je kladena výstavba kostela do let 1325 - 1350. Stavba je vyvinutá tzv. zkrácená dvoulodní (švábská) gotika XIV. století s jediným středním pilířem. Jde o solidní práci kamenickou, která řadí kostel k lepším vesnickým stavbám tohoto typu. Stavivo je lomový kámen, nároží a opěráky jsou osazeny kvádry. Od roku 1357 se kostel uvádí jako poutní kostel "dolních" Chodů a stává se součástí pohraniční linie s dalšími dvěma poutními místy, Kájovem v jižních Čechách a Chlumem sv. Máří na Sokolovsku.

Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna v 16. století. Původní podobu střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice, neznáme. Prozatímně vystavěná střecha věže odolávala povětrnostem až do 5. října 1905, kdy do ní uhodil blesk a zapálil ji. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava byla provedena od dubna do listopadu roku 1908. Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezdu u Domažlic. Pro válečné účely byly roku 1916 odebrány dva zvony a roku 1942 také dva zvony.

Loď nás uvnitř upoutá půvabnou klenbou, zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového vyžlabaného profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého vprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou (plintus). V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba. Šíři západní stěny vyplňuje kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená baroková socha Panny Marie Růžencové renovované v březnu 1990. Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik zcela sešlapaných náhrobků. Dle tradice jsou zde pochováni šlechtici, kteří na kostel dlouhodobě dobrovolně přispívali.

Dva závěrové svorníky gotické klenby presbyteria jsou vyzdobené vytesaným plastickým beránkem a křížem s pětilistou růžicí. V loučimském chrámu se původní gotické vybavení nezachovalo. Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby barokizace (1760 - 1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Zasvěcení (patrotinium) tohoto chrámu zachycuje stříbrný reliéf s paprsky umístěný na vrcholu hlavního oltáře nad baldachýnem. Uprostřed retabula oltáře se nachází dřevěná socha piety Bolestné Matky Boží s Kristem na klíně, hrubá řezba z 16. století. Dřevěné barokové sochy po levé straně jsou sv. Petr, sv. Václav, vpravo je pak sv. Pavel a sv. Vít.

Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Zvláštní pozornost zasluhuje tak zvaná "Černá madona" s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské, dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla v roce 1911 a v roce 1997. Nechal ji zhotovit roku 1760 loučimský farář Ferdinand Gerl.

Původní gotická klenba je také v sakristii. Tam se dochovalo malé gotické okno s jednoduchou kružbou (nalezeno při opravě v roce 1944) a stará gotická osmiboká křtitelnice.

V souvislosti s loučimským kostelem je uváděna kaple sv. Kateřiny. Dnes se všeobecně soudí, že po levé straně presbyteria umístěná sakristie, je ona vystavěná kaple. Podle stavebního rozboru byla vystavěna společně s kostelem. Historické prameny však kladou výstavbu kaple až do roku 1404 a lokalizují ji ke zdi, která obklopovala hřbitov. V souvislosti s touto zmínkou zaujme stará pětiboká, polygonem uzavřená márnice, vystavěná v severovýchodním nároží hřbitovní zdi. Tato stavba je výrazně zanesena na starých plánech vsi a svým ztvárněním připomíná letité stavby venkovských kaplí. Přesvědčivější důkazy, které by však dokazovaly, že kaple sv. Kateřiny slouží dnes jako márnice nebo že nynější gotická sakristie byla vysvěcena jako kaple sv. Kateřiny, však chybějí. Možnosti povrchového průzkumu jsou omezené a nedovolují vyslovit jednoznačné závěry.

Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760 - 1770 za pátera Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů - na sever a na jih).

Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908.

S opravou interiérů kostela (a také střechy) se začalo koncem září roku 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při oklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo na chrámové lodi. Náklad na tyto opravy byl hrazen ze sbírek, vybráno bylo na 300 000,- korun, což v tehdejší době nebylo příliš mnoho. Současně byla také zřízena elektroinstalace a uskutečněna oprava varhan. 8. září 1945 byly dokončeny veškeré opravy.

Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968 - 1972 páterem Václavem Cyrilem Kaňákem CFSsS. Byla opravena střecha nad lodí, nově provedena krytina báně z měděného plechu, zhotoveny nové omítky zdí zevnitř i zvenčí, osazena nová novogotická okna se skly zalitými olovem. Adaptace tvaru oken spočívala v opětovném vysekání zdiva do tvaru klenutého oblouku a v presbyteriu prodloužením ve spodní části. Z vnitřního zařízení pochází z téže doby nové lavice, ambon, sedadla a moderní křížová cesta, kterou zhotovil neznámý pražský umělec. Byla též provedena nová elektroinstalace.

Roku 1987 byl zvon zapojen na elektrické zvonění. V roce 1992 byly zapojeny spínací časové hodiny, na něž je zvonění připojeno.

1. a 2. února 1993 se provádělo zvýšení podlahy v presbyteriu z liturgických důvodů.

Na jaře v březnu 1996 se začalo s generální opravou věže kostela. Nejprve bylo nutno postavit lešení až k vrcholu věže, což se dělo většinou o sobotách. Již v dubnu se ze střechy věže sundávala původní krytina (eternit), která se po vědrech spouštěla dolů. Po některých nutných opravách krovu střechy, započala firma z Horšovského Týna pokrývat střechu měděným plechem. Též byl zrestaurován kříž na vrcholu věže a do makovice byla uložena pamětní listina. Následně byla obílena fasáda. V srpnu téhož roku se též odvodňovalo věžní zdivo a započalo se s oklepáváním omítek uvnitř věže i samotného kostela až do výše 2 metrů.

30. 6. 1996 byl na věž přimontován restaurovaný ciferník původních hodin. 18. 7. 1996 pak byly hodiny zapojeny a v srpnu 1997 dodatečně pořízen malý zvon - cimbál, který pro poruchové bití celých hodin nechal vyrobit obecní úřad.

Roku 1997 byly do poloviny března osazovány mříže do oken lodi i presbyteria. V dubnu se začalo s nahazováním omítek uvnitř kostela. Několik opracovaných kamenů, které původně zdobily západní průčelí a portál původního gotického portálu do kostela, ostění vstupu do sakristie a ostění gotického sanktuária, které byly skryty pod několika vrstevnou omítkou, zůstaly při těchto pracích neomítnuty. Na jaře roku 1997 bylo postaveno lešení, aby se sundala původní krytina a uvolnilo se tak místo pro nové tašky. V létě byl kostel obílen a na podzim se začalo s kopáním odvodnění kolem lodi kostela.

 

 Ke kostelu se vztahují i některé pověsti:

Rodina obrů vystavěla kostel

 Podle pověsti vystavěla zdejší kostel Narození Panny Marie obří rodina. Materiál brali z místní Černé skály, a když stavbu dokončili, odešli. Další pověst praví, že název obce vznikl podle loučení obyvatel s obry.

Přímo v Loučimi to mají popsáno takto:

Kerak stavěli obří v Loučimě kostel

V loučimě stijí staryj kostel. Stavěli ho obří. Bul to táta s mámou, syn ha dcera. Vostávali v houdolí pod židovským břítovem, haby se mohli pořádně natáhnout, hdyž si lehli. Tám míli místa dost ha bula to pro ně jako postel. Pod hlavou míli kopeček zrovna pod židovským břítovem ha nohy míli v dolíku, co je dnes most k Lipkovu. Buli to pořádný a hodný lidi. Pomahali, hde viděli, že to jenom tak snadno nejde. Haby tu vostála po nich teký ňáká památka, postavili na nejpěknějším kopci túze pěknyj kostel.

Máma ha dcera nosily v zástěrach kamení, syn ha táta stavěli. Šlo jim to dobře od ruky, buli to fortelný lidi. posbírali tu šecko zbytečný kamení, Černá skála jim bula túze dobrá, tam míli to větší na základy. Hdyž buli hotovi, dali si jenom stoličku pod nohy, haby mohli dát kříž na věž. Tak buli velký. Hudělali morcky pěknyj kostel, že takuvyj nebul v celým vůkolku. Postavili ho na kopci, vodkyd je vidět daleko haž do Babor. Slunce svítí celyj den na kostel ha hdyž zvoní na věži, je to slyšet haž někam ke Klatovam. Do Loučima chodili lidi z daleka do kostela, protože tenkrat bul kostel nejbliz jenom v Klatovech, na Brůdku hu svatýho Václava ha v Domažlicích. Tenkrat se eště vesnicka pod kostelem Loučim nemenovala. To haž vodcházeli obři, hdyž huž každýmu pomohli, ha kostel postavili, rozloučili se se všema vosadníky ha proto se menuje vesnice Loučim.Toceví, takový lidi hodný ha pořádný šli šichní vyprovodit. Obří šli někam ke Klatovam. V první vesnici za Loučimem, kam přišli, políbili obří šecky Loučimský ha tak se vod tich čás menuje ta vesnice Libkov. Voni někteří lidi říkají, že se menuje Lipkov vod toho, že tu bejvalo lip jako smrčin v lese, hale tůto říkají tepřiva, co předělávají mena některýjm vosadam.

Tak máme túze pěknou památku na obry, hdyž tu hu nás vostávali.

 

Černá madona

Tato zázračná soška se nacházela v obci Loučim. Obyvatelům Loučimi bylo jasné, že vtrhnou-li husité do vesnice, stánek mariánský zničí.

Klatovy byly brzy zpleněny. Husité se obraceli do vzdálenějšího okolí a neušetřili ani Loučim. Oddaný husita Jan Nekvasa tupil před lidem katolickou víru a vychvaloval Jana Husa. Obyvatelé Loučimi však zůstali věrní staré víře a husité s nimi svedli krutou bitvu. Tuto bitvu ovšem husité prohráli.

V roce 1419 byl Jan Nekvasa upálen a klatovští husité se rozhodli jeho smrt pomstít. Tehdy vyrazili do Loučimi s jediným cílem, obrátit loučimský poutní kostel v sutinu. Loučimští věděli, že nebudou moci husitům dále odolávat, a tak se rozhodli, že zázračnou sošku ukryjí v pomezních hvozdech na hranicích s Bavorskem, a tím ji zachrání před zničením.

Procesí doneslo sošku na bavorskou půdu, kde byla ukryta do dutého kmene mohutné lípy blízko hluboké studánky. Nikdo však nepomyslel, že soška, kterou odnesou, se do Loučimi nikdy nevrátí.

Kronika Loučimi dále vypravuje, že husitský vůdce Ctibor Krčma, známý husitský rváč, rychtář z Votavy, objevil sošku při svých hlídkách podél bavorských hranic. Ve své vášni hodil sochu do blízké studně. To udělal Krčma třikrát, ale socha se pokaždé vynořila a vrátila zpět na původní místo. I vytasil meč a chtěl jí rozštípat. Ťal sochu do hlavy. Z rány dřevěné sochy se řinula čerstvá krev. Když spatřil Krčma krev na sošce, lekl se a chtěl ujet. Jeho kůň se však nemohl hnout z místa. Nešťastník padl na kolena a prosil o smilování. Podařilo se mu hnout z místa, až když prosil za odpuštění svého činu a zřekl se husitské víry.

Po ukončení husitských válek se socha dostala do Neukirchenu b.Hl. Blut, kde se nachází dodnes.


Mapa